Škoda ho.

Blížil se večer, když Metoděj došel kováře Slávka vracejícího se ze Zástřizlské tvrze. Znali z trhů. Slávek byl kovář každým coulem - vysoký, silný, s rukama jako lopaty, silným hlasem a bujarým smíchem. Upovídaný. A zvědavý, usmál se Metoděj. Cestou probrali kdekoho. Nakonec došli i k zástřizlskému kaplanu Bernardovi. Metoděj jej znal jen letmo, ale Slávek si pamatoval jeho příchod na panství. Byl to ctižádostivý mladíček, ale v jeho očích býval cit. Postupem času se začal měnit, kdykoliv se vrátil z domovského kláštera. 

"Jako by jej někdo vodil na nitkách nebo spíš na pořádné oprati," zakončil Slávek s lítostí. "Škoda ho."