Útěk

Lenka chvatně vstala a vyrazila na cestu, aby skupinu dohnala. Po pár krocích ale pozbyla jistoty, že jde správně. Snažila se rozpomenout si na směr, ze kterého přišla, ale nikde ji nic nepřipadalo povědomé. Volala, ale les jí odpovídal jen tak, jak uměl, beze slov. Rozeběhla se směrem, kde tušila vrchol hory a nohy ji po chvíli nesly, jako by nikdy nic jiného nedělala, jako by byla stvořená z běhu, dechu a strachu. Běžela a přeskakovala spadané větve, tiše a bez námahy, tak rychle, že se ani se nestihla podivit, že má kopýtka a vyděsit, že ji sledují vlčí oči.