Výheň

Něco potřeboval. Směr, místo, zapojení do tkaniny vesmíru… Hledal tak dlouho, až se to v Čestmírově mládeneckém věku zdálo jako celá věčnost. Nakonec sebral odvahu a vrátil se.

Sem. K výhni, která kdysi patřila jeho mistrovi. Byla zaprášená, ale nepoškozená. 

Přiložil k ní ruce. Studila, ale uvnitř něco žilo.

Nanosil dřevo a připravil si ocílku. V kovářské výhni se spojuje svět lidí a živlů. Samozřejmě ji je možné zapálit magií, ale je to velice špatný nápad.

Jiskry vylétly až na několikátý pokus. Čestmírovi se třásly ruce. Nakonec ale třísky a chrastí vzplály. 

Z ohně se zjevila dívka se žhnoucíma očima.