Medojedovník, prosím

U Sloupaného sviště bylo příjemně plno a nikomu nevadila absence rasové segregace, která by se snažila preventivně zamezovat šarvátkám a vyhroceným slovním diskusím. Vedoucím podniku byl normální člověk, který toho věděl víc, než ostatní, v kuchyni dělal tým satyrů a za pípou se oháněla rumová a absinthová víla. U kulečníkového stolu se předváděla hrstka skřítků s upíry a o svlékací fotbálek se pokoušel vlkodlak s polednicí a meluzínou, které ho neskutečně drtily.
Vládla zde pohoda, ale jen do chvíle, než se rozlétly dveře a do nich vstoupil on.
„Jedn-!“
„Říkám ti to potřetí, Leeroy,“ povzdechla si unaveně rumovka, „bazilišky nevaříme.“