Předsudek

Hláška přišla, když jsme projížděli hranicí mezi slumovými pásmy. Chatrče hnusnější, všude odpadky a smrad.

"Tipuju drogy."

"Prachy."

"Taky prachy."

Nahlásili jsme postupně a do terminálu nahráli po pár kreditech.

Podle navigace v přilbě jsme se proplétali zapáchajícím labyrintem. Lidi se nás báli, couvali. Zastavili jsme u vrat a zabouchali. Otevřela holka. Uslzené oči, rozcuchané vlasy.

"Kde?"

Vedla nás obrovským prostorem plným rostlin. Na zemi ležela mrtvola propíchaná šlahnouny. Biometrické korále ukazovaly smutek, nemoc a kráděž. 

"Ukažte."

Nevyhrál nikdo. Když dívka zpod trika vylovila vlastní nanovláknový náhrdelník napojený na mozek, uviděli jsme květinu, štěstí a srdce... co to vůbec znamená?