Donna šplhala na kopec, aby předala Wilfredovi termosku, který pozoroval hvězdy. Zůstala stát za ním a vtiskla mu termosku s čajem do rukou.
„Támhle ten kousek nebe, vidíš ho?“ řekl Wilfred poté a ukázal kamsi na oblohu. Donna se podívala do místa, kam ukazoval jeho prst. Nic zvláštního tam neviděla. „Víš, jednou jsem tě tam viděl. A mávala jsi mi.“
„Ale dědo…“ zavrtěla Donna hlavou a zezadu ho objala. „Jak bych se tam asi dostala? Měl by sis jít brzo lehnout.“ Dodala a na odchodu mu popřála dobrou noc.
„Copak si vymýšlím?“ řekl si potichounku pro sebe, když Donna odešla.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ale nevymýšlíš...
Profesor
Ale nevymýšlíš...
Hezké drabble.
Počkej, jak mohla stát za ním
Tenny
Počkej, jak mohla stát za ním a dát mu přitom termosku? :D
Jinak drabble pěkný. :)
Donna dokáže všechno! :-D
Rya
Donna dokáže všechno! :-D
Já to vidím úplně reálně:-)
Bella
Já to vidím úplně reálně:-) Moc pěkné po hlazení po duši.
Krásné drabble s mými
Rya
Krásné drabble s mými oblíbenými postavami, jsem zcela blažená! :-)
Však tam Donna byla. To je
Dia
Však tam Donna byla. To je krásné :)
To mi vždycky přišlo
Bilkis
To mi vždycky přišlo nejsmutnější. Že toho tolik dokázala, ale neví o tom. Fňuk!