Ukamenujte mě, ale Bohumila Hrabala neznám. Vím, že to byl spisovatel a že vypadl z nemocničního okna (tedy, doufám, že si ho s někým nepletu), ještě možná to, že ho má spousta lidí ráda. Nasadila jsem tedy taktiku „třikrát jsem si přečetla definici, a to úplně vynahradí seznamování se s mistrovým dílem“. Když mi někdo znalejší naznačí, jak moc takový postup (ne)funguje, budu ráda.
Tohle pro změnu Hukotu před bouří předchází.
„Navíc tu budem' muset zůstat, prostě z toho máme takový ponurý vězení,“ vzdychal si kovář.
„Ale prosim vás,“ obrátil se k němu muž sedící poblíž, „jakýpak ponurý vězení? Burácí tu obavy, ale taky zvoní dětskej smích, a je proč. Dyť se podívejte, tamhle se promenáduje vlaštovička zvoucí ke hře, tamhle vanou kvítky třešně a tady probíhá nějaká broučí porada. Koukněte, jaký slunce kreslí do mraků nádherný obrazy, a hle korouhvička, střelka kompasu bloumajících. Přišli sme snad za nadějí, ne? Tak proč se hned na všechno mračit?“
„Takové věci opravdu vidíte?“
„Šak vám to povidám. Něco hezkýho máte dycky na dosah.“
Hm, tak si říkám, že když nic jiného, není to úplně vyprávění.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ale je to hezké.
mila_jj
Ale je to hezké.
Děkuji!
Erys
Děkuji!
To se mi moc líbí a rozhodně
Blueberry Lady
To se mi moc líbí a rozhodně je to krásně poetistické. A poetické k tomu.
Mně se to také líbí a hlavně
Aplír
Mně se to také líbí a hlavně ta poslední věta.
Je to moc hezké a příjemné.
Esclarte
Je to moc hezké a příjemné.