Prokletí

Poznámka - Epizoda "The Waters of Mars"
Na rudé planetě,
uprostřed nicoty,
uprostřed prázdna,
a opuštění,
zamávej kometě,
přivítej mrákoty,
napij se do dna,
a zapomnění.
Tiše tu plápolá,
jiskřička naděje,
jiskřička touhy,
a odpuštění,
halí se do hola,
a než se naděje,
zbývá jen ticho,
a zatracení.
Omamné,
tušení,
že tohle,
bušení,
bude,
to poslední,
tak v kleče,
usedni.
Slzy,
a dojetí,
všichni,
jsou prokletí,
navždy,
jen v zajetí,
uprostřed staletí.
On stojí,
na skále,
čeká,
a naslouchá,
ví,
že má na mále,
ví to,
a to jej strašně bolí,
že jejich smrtí,
vzejde na symboly.
Kape,
a teče,
tiše,
se vleče,
tiše,
se vkrádá,
ta černá,
ta zrada.
Studená,
a chladná,
řeže,
jako led,
zákeřná,
a zrádná,
sladká,
jako jed.
Černá voda,
dárek od Neznáma,
černá voda,
teče ze všech střech,
cosi jako spála,
a nevratná škoda,
láska pro ztracené,
láska a jen pech.
Černá ústa,
přebarvená voda,
zamořená doba,
symbol našich ztrát,
černá zhouba,
nákaza a zloba,
černá pro neznalé,
černá bude zrát.
Černá smrt,
jak výzva,
pro Doktora,
důkaz,
že i ta moc,
má svůj vlastní stín,
černá noc,
a černá epištola,
důkaz,
že i já teď,
náš svět opustím.
Voda,
která dává,
voda,
která bere,
voda,
neúprosná,
neútěšná,
naše kolébka,
náš hrob.