DMD 2017

„A to jste tady Hermionu nejdřív nechtěli,“ řekla jsem významně. „Přitom byste se bez ní nepohnuli z místa.“
„Ono i takhle jsou ty pokroky dost diskutabilní,“ utrousil Severus.
„Vím…“ připustila jsem. „Jenže s váma to je těžký. Půlku měsíce chlastáte, pak střízlivíte a do toho potřebujete nutně pořádat dvakrát denně poradu.“
„Takže teď nám dáte zase rok volno?“ ujišťoval se Lucius.
„Asi jo. Doufám, že ten čas vhodně využijete,“ usmála jsem se potutelně.
„Dělá narážky?“ zeptala se Tonksová.
„Ano, ale budeme ji ignorovat,“ odvětil Severus.
„Máte šanci na poslední hlášku, než zaklapnu klávesnici,“ upozornila jsem je.
„Jdi spát...“ řekl Bill.

Dva kamarádi Galové si vychutnávají zasloužený odpočinek s korbely piva v rukou...
"Z toho mluvení mi hrozně vyhládlo," láduje do sebe třetího kance Obelix.
"A mě pěkně vyschlo v krku," přizná Asterix. "Aspoň bude konečně klid."
"Jenže nebudou žádní Římani na hraní..."
Asterix přetočí zrak. Najednou se za nimi ozve řev z megafonu.
"Asterix! Obelix! Na scénu!"
"Už zase?" skoro se rozbrečí Obelix. "Sotva jsem začal!"
"Poslední klapka!" pochoduje vesničkou jejich obrýlená mučitelka.
"Tak jdeme..." zvedá se s povzdechem Asterix. "Aspoň od ní budeme mít konečně pokoj."
"To doufám," bručí Obelix. "Bard prý zaslechl, že je tahle bláznivina každoroční akce..."

Noční král s děsem v očích sledoval přilétající draky. Na největším z nich seděla Daenerys, na dalších dvou Jon a Tyrion. To byl konec zimy. Už nikdy nepřijde.
„Bude svatba, děti?“ zeptal se šibalsky Tyrion.
„Vždyť jsme sourozenci…“ zavrtěla Daenerys pohoršeně hlavou.
„Navíc blondýna,“ dodal Jon.
„A mě by sis nevzala?“ zkusil Tyrion štěstí.
„No…“ zaváhala.
„To není jednoznačný nesouhlas,“ potěšil se.
„Z pozice bývalého velitele Noční hlídky vás můžu oddat,“ nabídl s širokým úsměvem Jon.
Autor zoufale bušil hlavou do klávesnice.
„Takhle to přece skončit nemělo…“
„Tak jsi to měl dopsat dřív, než padla poslední klapka,“ odvětil cynický dramaturg.

Jen stěží stačil uskočit, když mu kolem hlavy proletěl šálek čaje.
“Omlouvám se,” pronesl. Karen se málokdy doopravdy rozzuřila, ale jakmile se tak stalo, vypuklo peklo.
“Mlč!” zasyčela. “Jak tě mohlo napadnout se sám postavit takové přesile?”
Matt pokrčil rameny. “Myslel jsem si, že to zvládnu.”
“Myslel!” vyprskla. “Ty už radši nemysli!”
Odmlčela se. Matt se opatrně přiblížil, testoval její emoce, zapojil svůj další smysl…
“A nezkoušej na mě to svoje voodoo!”
“Promiň.”
Po chvíli se znovu ozvala. “Co ti v tuhle chvíli říká?”
“Že jsi na mě ze sedmi osmin naštvaná.”
“Hm,” broukla. “A ta zbývající osmina?”
Políbil ji.

"Poslední klapka? Konec?"
"Ano, Rozárko, poslední téma," pravila domácí, nevědouc, zda má být smutná, nebo se radovat.
"To není těžké, klapku přece máme," prohodil Čeněk.
"Někteří," dodal Tobiáš.
"My první," doplnil Barbucha.
"Jo, vetřelci tam nejsou," prskla Rozárka.
Domácí na ně nechápavě zírala.
"Co to melete, jakou klapku?"
"Přece tuhle," vyskočil Tobiáš na skříňku.
"Aha," došlo domácí, "vy myslíte filmovou klapku, jak jste na ní namalovaní! Ale... je poslední?"
"Je první a zároveň poslední," prohlásil Čeněk. "Jinou nemáme!"
"To je fakt," zamyslela se domácí. "Ale co Jája?"
"Já jsem tam přece taky," přitulil se černý. "Jen ještě nejsem vidět, víš?"

„Malfoyi! Co to zase… Dneska máme psát o poslední klapce!“
„Však ano.“ Draco z hábitu vytáhl bonboniéru a láhev skřítčího vína. „Duben končí a my dva pořád žijeme. Dobrý důvod k oslavě, řekl bych.“
„Jenže jsme zatím nezodpověděli hlavní otázku… Nesplnili jsme zadaný úkol, chápeš?“
„A co když jsme na to celou dobu šli špatně?“ nadhodil s potutelným úsměvem. „Co když o nás mudlové tak rádi píší a čtou proto, že je to prostě zábavné?“
„To…“
„Grangerová! Nehádej se. Raději podej skleničky.“
Chtěla něco namítnout, jenže byl rychlejší a umlčel ji jediným myslitelným způsobem.
Velikou čokoládovou pralinkou s peprmintovou náplní.
***

Vzduchem se rozléhá rychlé ťukání kovového dláta o kámen...
"Galové se zděsili ukázky síly římských legií a s úklonami nám otevřeli brány!" diktuje rychle Caesar.
"Ale Caesare, oni nás přece pozvali..."
"Při pohledu na jejich zoufalé výrazy marného vzdoru jsem s nimi pocítil soucit a vytáhl své spolehlivé eso - vyjednávání," pokračuje hrdě císař.
"Ehm, tak to ale přece..."
"A pak jsem po dlouhém a náročném jednání konečně Galy přesvědčil, že pro ně bude nejvýhodnější, když se vzdají."
"Tak to ale nebylo..."
"Ticho a tesat! Do večera to chci mít na deseti památných kamenech, které budou vystaveny po celém římském impériu!"

The security feed didn't show the vault being opened, nor did magical signature sensors notice Na Ailleag and Tikashoret being replaced by flares.
No alarm went off when the artifacts left the building, safely ensconced in a bag which hid all signs of magic.
Sarmad – distracted upon returning home – discovered the loss only in the early afternoon the next day.
Long after Bishop Boggart activated the portal and disappeared to Prague.
“Who are you?” Earl's welcome wasn't the warmest.
“A friend. Lioness sends her regards...” Bishop handed him the artifacts.
“Any message?”
“Keep the lights on. She'll be back soon.”

Maddie seděla v baru a u nohou jí poskakovala roztomilá čivava.
"Kdo mě zbaví toho psa, získá nehynoucí vděčnost Jejího Veličenstva... a moji 'pozornost'," zapředla směrem k tajným agetům, nenápadně posedávajícím u baru.
John Porter plynulou arabštinou kadence udržovaného kalašnikovu oslovil skupinku šejků. Za pět minut se vrátil se smlouvou na stádo velbloudů a dvěma lokacemi takřka nehlídaných zbraňových keší... v Sýrii.
Lucas North vyštěkl rusky na jednoho z vyhazovačů a během deseti minut nabízel výběr z podomácku vyrobené špinavé bomby a zaručeně smrtícího tajného ruského vězení.
Daniel Miller vyběhl ven a přivlekl za límec promočeného Heinze Krugera, s německo-americkým vysvětlením, že 'odhalil prašivý Nazi infiltrátora', který má u sebe pilulku kyanidu. Kluci od CIA jsou totiž vysloveně humánní a efektivní.
V tu chvíli se ozval výstřel.
Čivava s vyjeknutím padla v tratolišti krve.
Celý bar v šoku hleděl na Thorna, který v ruce třímal kouřící pistoli.
Maddie beze slova popadla tělíčko čivavy, Thornovu ruku, a odkráčela středem.
"S tím svým vztekem a žárlivostí bys měl něco dělat. Vraždění psů není dobrá terapie."
"Přežije to," prohlásil nevzrušeně - vlastně dokonce pobaveně.
"Jak to můžeš vědět?" zeptala se zamračeně.
"Pojmenovala jsi ho 'kapitán Barkness'," odtušil, zatímco čivava zvedla hlavičku a vesele ňafla.

Hermiona projížděla očima monitor a jen kroutila hlavou. "Věno. Hm, super téma. Nikdo se nežení."
"Oženíme Simona s Bazem," navrhla Penny.
"Není to proti zákonu? Myslela jsem, že můžou být jenom registrovaní."
"A jo vlastně..."
"Ahoj!" Harry jim nahlédl přes ramena a hvízdl. "No, dneska to máte těžký. Komu uspořádáte svatbu?"
"Nechceš si vzít Ginny?" nadhodila Hermiona.
"Nechceš si ty vzít Rona?" vrátil jí úder.
"Nechce si Penny vzít Micaha?" odhodila Hermiona štafetu.
"Vlastně tu máme docela dost možností," zamyslela se Penny.
"Trojitá svatba?" zahihňala se Hermiona.
Harry si povzdechl. "Až vymyslíte, co těm svým milovaným dáte věnem, dejte vědět."