DMD 2019

Nebyl královské krve.
Vedl řemeslníky na dvoře nejmoudřejšího z králů.
Očekávalo se, že bude mlčet a makat.
Ale on nemohl.
Nemohl zazdít vchod do chrámu, který ještě voněl novotou, jen aby jeho pán mohl další ze své sbírky manželek postavit sídlo.
Promluvil.
Pak musel utéct.
S Božím zaslíbením, že jeho hlava ponese korunu.
Vrátil se a znovu promluvil, když se k moci dostal nový král.
I tentokrát jeho žádost - o zrušení nucených prací - padla na hluché uši.
Vzbouřil se.
Deset kmenů vzal s sebou.
Místo Boha jim udělal ne jedno zlaté tele, ale dva zlaté býky.
Sever proti Jihu.
Navždycky.

Poslední skoro tři týdny uběhly jako voda. Upřímně, přijde mi že to bylo výrázně dávněji, co jsem začal psát. Ve výsledku to je nevíc slov co jsem napsal s diakritikou od bakalářské práce. A jsem za to rád.

Pomohlo mi to přijít na různé myšlenky. V tématu jsem si během dne našel několik různých interpretací, i když často jsem se při samotném psaní vrhl úplně jiným směrem, než jsem plánoval.

A hlavně to byla a je zajímavá výzva - vyjádřit myšlenku či příběh jen na sto slovech. Děkuji organizátorům, autorům, komentátorům i těm co si přečetli třeba jen jeden drabble.

Nanapsanou :)

Crowley zaparkoval Bentleyho u brány hřbitova a vystoupil. Zase tu nastala ta doba, kdy se jednou za sto let sešli všichni démoni z okolí a nahlásili, čím přesně přispěli se sbíráním duší.

Už několikrát navrhoval, že by to mohli přesunout z hřbitova třeba do baru, ale byly tu prý nějaké tradice a atmosféra.

"Jdeš pozdě Crowley," ozval se hlas z temnoty.

"Taky tě rád vidím, Hasture."

"Tak teď, když už se všichni dostavili, můžeme začít s hlášením."

Crowleyho polil ledový pot, zatímco přemýšlel, jak vedení sdělí, že navzdory tomu, že čert nikdy nespí, se mu podařilo celé minulé století zaspat.

Rekordně nízký počet sportovců nastoupil letos do psího závodu v běhu na lyžích na patnáct kilometrů.

Většina lyžařů se odhlásila až těsně před zahájením programu, a to z dosti podivných důvodů.

Jeden z retrívrů se vymlouval na psí počasí, i když venku svítilo slunce. Mops uvedl, že se cítí jako spráskaný pes, akita inu měl náladu pod psa. Dalmatin tvrdil, že soupeřů je jako psů, takže se jich bojí.

V čem byl zakopaný pes, se ukázalo teprve následujícího dne. To když se bernardýn při oslavě svého vítězství pochlubil novinářům, že se v předvečer závodu podělil se soupeři o soudek rumu.