Teprve když se vydávali na cestu zpátky Esciel zjistila, že jednoho z otrokářů zajali. Podsaditý muž měl svázané ruce a od nich vedl provaz ke Geriánovu sedlu. Připomínal jí rysa v pasti, celý naježený, dokonce i trochu cenil zuby.
„Můj dárek pro krále,“ poznamenal Gerián, když viděl, kam se Esciel dívá.
Otrokář si jí všiml také. „Niano!“ zavolal. „Prosím, milost! Já jsem nic neudělal, jen jsem vařil.“
Přistoupila k němu a vyťala mu políček. „To vyprávěj králi. A královně. To je bývalá otrokyně, uvidíme, kolik bude mít pochopení.“
Otrokář pobledl. „Prosím, milost…“
V úsměvu, který mu věnovala, bylo cosi vlčího.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit