Kde pšenka nepokvete

Po spánku mu stékal pot a prsty nervózně ťukaly o klávesnici, nikoli však s dostatečnou razancí, aby něco napsaly.
Drabblistka seděla vedle něj a rytmicky třásla cheerleaderskými střapci.
“Bavíš se?” hodil po ní okem.
“Oh, náramně, jak jsi to poznal?” zeptala se a v očích se jí lesklo téměř manické nadšení.
“Jen hádám,” povzdechl si. “A seď tiše, soustředím se.
“Hlavně klid. Dej prostor svému básnickému a literárnímu střevu. Drabble je jako kytička, poupátko, co chce rozkvést, neboj se toho…”
“Obávám se, že moje literární střevo mi odoperovali s tím slepým,” poznamenal kysele, “a moje drabble je stoprocentně výtrusná rostlina.”