Kim je na svůj věk menší, než děti bývají a jeho černé oči se na svět dívají s vážností a tichou výčitkou. Do školy chodí moc rád, každý den tam dostane kousek chleba a trochu sójového mléka. Tenhle poklad pak s rozkoší rozpouští v ústech. Dobře ví, že je vědecky prokázáno, že dvě jídla denně jsou životu prospěšnější než tři, která tělo zanáší zbytečným trávením, ale vždycky když zavře oči, představuje si maminku, jak mu vaří k večeři rýži s kouskem masa, který vyměnila na černém trhu za svoje sváteční šaty. Kim se zatřásl. Maso i maminku tehdy viděl naposledy.
Severní Korea, země velmi omezených možností. v 90. letech se tu dopracovali k hladomoru, který podle odhadů stál život desetinu zdejší populace a vytvořil novou kastu žebrajících sirotků. Vláda nejprve proklamovala zdravost dvou jídel, ale zásoby nestačily ani na to a následky byly katastrofální. O tom, že má země opět velké problémy s hladem, se mluví i teď a denní chleba by jim jistě zněl jako splněné přání.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nenacházím vhodná slova,
Terda
Nenacházím vhodná slova, kterými bych popsala, jak na mě drabble zapůsobilo. Půjde do oblíbených.
otřesné, výborně napsané, ale
Aries
otřesné, výborně napsané, ale teda hrůza
Tohle je strašně smutné :o(
Aveva
Takovéhle světlé zítřky -
Esclarte
Takovéhle světlé zítřky - příšerná skutečnost, moc dobře vykreslená.
Dojemný příběh. A zoufalý v
Aplír
Dojemný příběh. A zoufalý v tom, že jméno Kima může být nahrazeno tisícem jmen jiných dětí.