Liborovy kulinářské exkurze

Libor se ploužil nedělním libušínským ránem a jeho žaludek mu usilovně naznačoval, že nastal konec světa. K lamentaci se přidala i hlava poté, co mu v táborové hospodě oznámili, že došlo kafe.
„Nezoufej, kámo, kluci z vedlejšího tábora nám tu nechali pomazánku, prej na kočku ideál,“ přivítal Libora Kubajzz, co se k jejich skupině přidal na podzim.
„Tak já to zkusim,“ řekl odhodlaně Libor, i když při pohledu na žlutavou hmotu s kousky nivy ho odvaha přecházela. Opatrně si kousnul, dvakrát žvýknul a hned začal zuřivě plivat.
„Tak co?“ zeptal se řehtající se Kubajzz.
„Nedá se to žrát. A šmitec!“