Místo

Slunce se pomalu klonilo k obzoru a Alex šla jako vždy rozjímat o samotě na své místo k řece u velikého dubu. Když dorazila, uviděla však vetřelce.
„Hej, co tu děláš, to je moje místo!“
Matěj se na ni divně podíval. „Né, to je moje místo.“
„Jak jako tvoje místo, já sem chodím každej večer po osmý hodině, je to prostě mý místo-“
„No tak jsem tu dneska dřív.“
„Dřív?“ Začínala chápat Alex. „V kolik ty sem chodíš?“
„Pozdě.“

„A s Jeffem si povídáš?“ Přerušila Alex ticho.
„S Jeffem?“
„Červ na stromě“

Matěj se pobaveně usmál. Červa si nikdy nevšim.