... a teď je nech pracovat

Brabenáři. Dnes už zaniklé řemeslo. Sbírali mravenčí kukly, sušili je a prodávali jako ptačí krmení. Nebo také jako lék. Udrželo se dlouho, v Dolním Rakousku snad až do šedesátých let minulého století, kdy bylo z ekologických důvodů zakázáno.
Vzniklo zřejmě v době, kdy se do módy dostal chov zpěvných i ozdobných ptáků v klecích. Jen třeba Mozartova rodina vlastnila kanárky, sýkorky, červenky a pěnice. A na jednom z rodinných dochovaných účtů se objevují i mravenčí kukly.

Brabenář rozkryl mraveniště, shrábl horní část, tu prosel a zakryl šátkem nebo křovím. Mravenci znovu poschovávali vajíčka do úkrytů, odtud je pak brabenář vytřepal do pytle a doma usušil.
Dvakrát do roka se pak setkal s obchodníkem s ptačím krmením, kterému svůj poklad prodal.
V dvacátých letech minulého století vydělával brabenář lépe než například zedník.
Za den nasbíral až kolem pěti kilogramů vajíček.
V šedesátých letech brabenáři uváděli, že si za výtěžek z jednoho léta mohli koupit televizor. Až do sedmdesátých let dvacátého století si některé rakouské rodiny nechávaly dovolenou na léto, aby si na kuklách řádně přivydělaly…
Sbírání si různě ulehčovali, třebas si natírali ruce bezinkovou šťávou, jejíž vůně mravence odpuzovala.

Zdroj: Mastičkáři, čichači kávy, brabenáři, aneb čím se živili naši předkové, M. Vieser, I. Schautz