Ani chvilka klidu

Asterix s Obelixem se vraceli z lesa a Obelix nesl na zádech objemného divočáka.

"Není to krása?" pochvaloval si Asterix. "Kolem vesnice je klid, i ti Římané nám dávají pokoj."

Obelix přikývl. "Už jsem měl strach, že nám vyplašili všechny divočáky. Jen aby tu nebyla nuda."

"Neboj, však oni něco brzy vymyslí. Ale do té doby můžeme dát nohy nahoru a užívat si..."

Zarazil se, když k němu dolehly výkřiky.

"Co se to, u Teutatise, děje?!"

Pak ucítil rybinu. "Ale ne."

Trhy se změnily ve změť těl a ryb. Jediné co občas zaslechli, byly útržky sporu.

"Není čerstvá!"

"Je čerstvá!"