Bahno a vřes

Po dlouhé cestě koňským spřežením jednomu vyhládne. A taky ho pořádně boli zadek. Nejhorší je však to všudypřítomné bláto. Obzvlášť, když vůz zapadne co půl míle v tomhle podmáčeném kraji. Azirafal byl hodně mrzutý.
„Vsadím se, že ta mince byla dvouhlavá.“ mrmlal si sám pro sebe, když zas pomáhal vytlačit vůz z bahnitého vězení.
„Dobrý pane, nebuďte takový bručoun, vždyť život je tak krásný.“
„Avšak v suchu a teple je mnohem krásnější,“ nenechal si anděl vzít svou špatnou náladu.
Neznámý na něj mrkl: „Měl bych tu něco na zpříjemnění,“ a vytáhl z kapsy láhev.
„Whisky?“ přivoněl si se zájmem Azirafal.