Jen my dvě a hvězdy

Bylo tam ticho. V tuhle hodinu už byl park zcela prázdný, až na ně dvě, ležící na červené, piknikové dece. Luna Hermionu objímala kolem pasu, ale oči měla upřené na noční oblohu, která byla na této straně města téměř nedotčená světelným znečištěním.
"Hele, tam je Pětinohý kentaur," řekla Luna a ukázala prstem na nějaké seskupení hvězd. Hermiona se nadechla, aby ji opravila, ale rozmyslela si to.
"Co si myslíš, že se stane, až ta poslední hvězda zhasne?" zeptala se Luna.
Netuším, ale stejně se toho nedožijeme, chtěla odpovědět Hermiona.
"Budeme mít soukromí," řekla místo toho a s úsměvem Lunu políbila.