Za Jitčiných časů bylo království, v němž se Rubovka nachází, proslulé po celém světě. Na pobřeží byly postaveny desítky přístavů, větších i menších a z nich vyplouvaly do celého světa obrovské obchodní lodi. I proto mohl Marek přivézt z dáli oryzu, jedinou rostlinu, kterou lze v Rubovce pěstovat. O 350 let později se ovšem situace poněkud změnila.
To jsme my, synové, dcery slavných plavců? To jsme my, vnukové, vnučky nejlepších loďařů, co kdy chodili po tomto světě? Kde jsou ty lodě? Kde velké dědictví po předcích?
Jak malé dítě se drží jen matčiných sukní, za ně se skrývá a cizího bojí se i pozdravit, tak schovali jsme se do našich přístavů. Již patnáctý rok běží od strašlivé té noci, kdy loděnice naše a s nimi největší přístav schvátil obrovský požár.
Když byl popel ještě žhavý, každý z vás se hotovil k dílu! Domy všecky stály do tří let; a krásnější než prve! Však loď – jste nepostavili žádnou!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
no tak s tím by měli něco
Aries
no tak s tím by měli něco udělat, to má pravdu
no že jo
Bekyně mniška
no že jo
No jo no. Jistota je jistota.
Rya
No jo no. Jistota je jistota. Moc pěkné drabble.
Dlouho nevypluli a začali se
Bekyně mniška
Dlouho nevypluli a začali se bát. A už skoro není, kdo by je uklidnil. Díky