Stolek v knihovně

Slunce skrz vitráž v okně pestrobarevně pomalovalo nový psací stolek, štos čistých papírů i úhledně srovnané psací potřeby. Elladan se na židli blaženě protáhl a vdechl vůni knihovny, vůni příběhů.
“Tvůj vlastní psací koutek,” pravil Elrond. Snad hrdě, snad jakoby svého syna až moc dobře znal.
“Jo! A moje legenda o Prstenech moci může začít!”
Elrond si odkašlal.
“Mám koutek i dobré rady. Věčný vděk za ně buď té nejúžasnější elfské paní, jaká kdy chodila po světě!”
“Někdo ti radil s tou… legendou?”
“Trošku.”
Elrond těžce polkl. “Elladane… Snad ne… Vaše chůva?”
Syn ho sjel pochybovačným pohledem. “Pfff, maminka přece.”