Banepa

Autobus přeskakuje výmoly. Zastavuje. Zírám.

Okolo silnice tu vyrostlo město. Zaprášené, špinavé, plné života. Tak ošklivé! Tak nepálsky krásné! Dýchá, pulsuje, přitahuje.
"Pojď blíž!" láká mě, "stačí pár kroků."

Ulicí se pohybují davy lidí a prašivých psů. Ženy obložené zavazadly nastupují do barevných autobusů. Vyprávějí. Smějí se. Muži divoce gestikulují, kouří a plivou na zem. Troubení klaksonů se mísí s vyřváváním pouličních prodavačů. Mezi stánky se proplétají rozcuchané děti. K nebi stoupá dým.

S trhnutím se rozjedeme. Mám obličej přilepený na okýnko. Nemůžu se odtrhnout. To město má neuvěřitelný náboj. Neznám jeho jméno, ale vím, že sem se chci vrátit.