Možnosti

Opatrně se posadím a zaostřím na obrys u okna. „Kde…?“
„Tady nás nikdo nenajde.“ Zní to napůl jako výhružka.
Obrys rozsvítí a posadí se naproti mně. Je mu plus mínus třicet. Vypadá spíš jako ucho než jako lovec.
„Kdo jsi ty?“
Pobavený úsměv. „Ještě ti to nedošlo?“
Běs osobně.
Kurva.
Dát mu medvědí pěstí do zubů a zdrhat už jsem jednou zkusila. Stačilo.
„Co bude teď?“ zeptám se opatrně.
„Tanečky kolem horké kaše nejsou moje expertiza. Takže bez obalu: Poputuješ na nejbližší nádraží nebo na Ouřad do cely, záleží na tobě. Můžeš v klidu přemýšlet, než si vyřeším kofeinový absťák.“