Na smrtelném loži

Petr sedí u lůžka své umírající ženy. Ta se mu sotva slyšitelným hlasem zpovídá:
„Péťo, miláčku, musím se ti k něčemu přiznat, než odejdu... Já... já jsem ta, která sebrala milion z tvého trezoru. Utratila jsem ho na dovolené s tvým nejlepším přítelem Sašou. Také jsem prodala všechny tvoje investiční cihly a místo nich dala kočičí zlato. A byla jsem to já, kdo přinutil tvou milenku opustit město. A já jsem ta, která nahlásila tvoje daňové úniky úřadům...”
„To je v pořádku, miláčku, už na to nemysli,” odpovídá Petr, „to já jsem ten, kdo ti dal do pití ten arsenik.”