V hladomorně

Vidím, že všichni píšou, k jaké scéně se drabble vztahuje, tak tady pro ty, kdo si nechtějí lámat hlavu:
Stráže, stráže!
Co v hladomorně nebylo, to byly krysy, škorpioni, švábi a hadi. Kdysi tady hadi být museli, protože Elániovy sandály tu a tam došláply na malou podlouhlou lebku. Pomalu se plížil podél jedné vlhké stěny a přemýšlel, odkud k němu doléhá to tiché rytmické škrábání. Obešel jeden mohutný pilíř a zjistil to.
Patricij se holil a při tom pošilhával do střepu zrcátka, který měl opřený o pilíř tak, aby zachytil co nejvíc světla. Ne opřený, uvědomil si Elánius. Držený. Krysou. Byla to velká krysa s rudýma očima. Patricij mu bez nějakého většího překvapení kývl na pozdrav.
„Oh,” řekl. „Elánius, že? Slyšel jsem, že jste na cestě dolů. Skvělé. Měl bys o tom říct v kuchyni,” Elánius si uvědomil, že tu poslední větu říká Patricij kryse, „bude potřeba oběd pro dva. Dáte si pivo, Elánie?”
„Prosím?”
„Jsem si jistý, že ano. Tady se musíme bohužel spolehnout na štěstí a náhodu. Skrpovi lidé jsou dost chytří, ale čtení údajů na vinětách lahví, to je jejich slabé místo.”
Lord Vetinari si opatrně vysušil tvář ručníkem a pak jej pustil na zem.
Ze stínů vyrazil šedý stín a zmizel i s ručníkem zamřížovaným otvorem v podlaze.
Pak Patricij pokračoval: „Tak dobrá, Skrpe. Můžeš jít.” Krysa na něj zamávala vousy, opřela střep o stěnu zmizela.