Vějička

Uprostřed zahrady jablko červené,
dáreček od hada, co skrývá se v ráji.
Stačí se zakousnout, i sousto se počítá,
svede nás cestu, co bývá trnitá.
A v úsměvu širokém, faleš se tají.

Ve víře naivní teď ruka se natáhne
vždyť úsměv falešný dnes plachetka skrývá.
Po soustu jediném jas v očích pohasne.
Zapomeň na zázrak nad nímž svět užasne,
takový konec jen v pohádkách bývá.

Jablko k jablku, pokaždé znova
marná jsou příběhů varovná slova.
Když vůně mámivá k soustu nás svádí
od hada jablko vezmeme rádi.
Toužíme uvěřit, po sté jak poprvé,
že snad do dnešní už nebude červivé.