Zpod polštáře

„Tatí, přečti mi ještě kousek!“
„Je devět, ráno vstáváš. Dobrou noc.“ Sklapl knihu, vlepil synkovi pusu a zavřel za sebou dveře.
Bosé a rozcuchané strašidýlko ve dveřích pracovny.
„Já nemůžu usnout.“
Druhé kolo. Natřepat peřinu, pohladit, vycouvat.
„Spinkej.“
Nepomohlo to. Napotřetí už mrňous natahoval.
„Můžu spát dneska s tebou? Já se bojím!“
„Čeho, truhlíku?“
„Oni jí ubližují!“
„Něco se ti zdálo. Nejsi mimino,“ Petr se pousmál. „Běž, přijdu za tebou.“
Rezignovaně uložil soubor, stáhl džíny a přilehl ke Guptovi do postele.
Prcek se blaženě stulil tátovi v náručí. Dech se mu zklidnil.
Konečně klid.
Než ty hlasy zaslechl i Petr.