Božská blaženost

Zvonek nade dveřmi prodejny masážních křesel vesele cinkne.

Čahoun s vlasy odstínu žhnoucího táboráku sebou trhne, otočí se ke dveřím, a rozzářeně roztáhne ruce jako pozvání k objetí: „Azirafaeli, páni, neviděl jsem tě věky.“

„Taky tě rád vidím, Crowley,“ řekne stydlivě baculatý cherubín. Jeho blond kštice je tak světlá, že to vypadá, jako kdyby měl svatozář.

„Pojď, posaď se, tohle musíš vyzkoušet,“ volá nadšeně Crowley a táhne Azirafaela k masážnímu křeslu.

Ten si upejpavě sedne na krajíček zařízení a zeptá se: „Poslyš, Crowley, ale není tohle,“ zaváhá, „pokušení?“

„Rozhodně ne!“ vykřikne zděšeně zrzek. „Tohle je patentovaná božská blaženost. Opři se!“