Buď jako řeka

Břeh potoka zarostl, zdivočel a vrací potok zpátky do země.

Tiché vlnky smutku tě na chvíli přemůžou. Prázdné dlaně neudrží čas.
Zavřeš oči, nadechneš se a tok času se otočí, zelená hladina mladšího potoka se zrcadlí létem, jiskřivé střípky slunce tančí kolem tebe, sedíš na schůdcích, voda ti omývá bosé nohy, mhouříš oči nad knihou a chladíš se malinovkou, vzduch voní vypraným prádlem a babiččiným rybízovým koláčem, bzučení čmeláků se mísí s dědovým rádiem a zvuky sekání dřeva.

Otevřeš oči, zpátky teď a tady, všechno je pryč, a přesto zůstává. Napořád a navěky, mraky ustupují slunci a bolest utiší vděk.