Chýně, Husák a to ostatní

Chodba před ředitelnou páchne dezinfekcí. Odpolední slunce maluje značky na listech chýnina jazyku.
Tchýnina jazyku, napomenu se v duchu.
Koukám na tu kytku a představuju si, že je to zlá ženská. Babice, stejně jako třídní, která zavolala mýmu tátovi aby okamžitě přišel do školy.
Na pohovor. O mně.
Co jsem zase vyvedla, sakra?
Nad chýní visí černobílý přísný portrét Husáka. (Je jeho žena husa?)
Ach jo.
Stejně je to jeho vina.
Jen jsem se o hodině češtiny zeptala, co se stane, až soudruh Husák umře. Jestli dostaneme novou husu?
Namísto odpovědi třídní vybuchla a táta musel na pohovor.

Ach jo.