Nejhorší na mém novém povolání jsou návraty. Vpodstatě je nutné přijít tak, aby Helenka už spala. Pak nejsou žádné otázky.
Jenže dneska to nevyšlo. Na Mariánce zavírali kvůli havárce, a já byl vpodvečer na Žižkově.
Helenka byla v kuchyni. Bytem voněl guláš. Vepřové, žádný buřtguláš. Teď už na to máme.
“Tys doma tak brzy?” zeptala se.
“Dneska se nehrálo. Sanitární den.” Proč je poslední dobou tak napružená?
“Aha.” Rukou si otře čelo.
“Heleno, ty… brečíš?”
Chvilku se na sebe beze slova díváme. Pak si Helena odfoukne vlasy, usměje se, a řekne:
“Proč bych měla brečet, mám snad důvod? Krájím cibuli.”
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit