Komunikace nad zlato

Pištění Mařeny padající z Astronomické věže zní slaběji a slaběji.
Tak to bysme měly.
Teda já bych měla. Dneska sama.

„Myslím, že se na mě Gwen zlobí,“ povídám San, když sešlapu schody dolů.
„Proč?“ ptá se San.
„Proč si to myslím, nebo proč se zlobí?“
„Jo,“ zní matoucí odpověď.
„Víš...“ ignoruji tedy otázku, „Klofan tu nemá být, a teď když se zmátořil po sežrání Mařeny, je třeba ho dopravit k Siriusovi. Třeba by se Gwen ráda proletěla?“
„Takže ji chceš zaúkolovat?“
„Ne!“ ohradím se. „Chci jí udělat radost. Akorát nevím, jestli jí to udělá radost.“
„Proč se jí prostě nezeptáš?“