Labyrint

„Zbytečně střežíš minulost, Volavko obou světů,“ šum Staršího doléhá až k potoku.
Ladná silueta dravce se nehýbá. Pohled zabodnutý do proudu, zobák připravený.
Rosa se leskne na čerstvých výhoncích, vážky kmitají nad trsy trav.
Vodoměrky kloužou po hladině.
Drobné rybky se drží pod břehem.
Další jiskřivé ráno.
„Trosky jsou mrtvá hmota. Relikt světa, který selhal.“
Pták hlavu neotočí, ale pohyb registruje.
Mladé krysy se prohánějí mezi větvemi, kostmi a zrezivělými torzy dávných strojů. Hodnotu měří teplem, bezpečím a plným břichem.
Mez už nepřekračují. Krysy jsou učenlivé.
„Hodnota předmětů určuje ten, kdo dokáže najít smysl!“
Temnota není zapomenuta.
Temnota se vrátí.