Odhalení pravdy

V krabici ležela hrací deska, pár figurek, balíček karet a kostky. Uprostřed hrací desky byla černá chiméra, která měla hadí ocas a křídla netopýra. Když jsem desku rozevřela celou, vypadl z ní zažloutlý papírek.

Stálo tam: „Jak nahoře, tak i dole, čas se hroutí, odpovědi mizí." A hned pod tím: „Co bylo dřív, se může zásadně změnit. Jen ten, kdo se ptá správně nalezne odpovědi."

Chvíli jsem na to zírala a nemohla pochopit, jak jednoduchá celou dobu byly dědečkova poslední slova. Teda alespoň pro mě - očividně totiž mluvil o své závěti, ve které mi vše odkázal. Ať je konečně konec!