Slepě vzhůru a ještě dál

Blížila ze jedna ráno. Pobrali vodu a svačinu a vyrazili podél cesty. Po pár kilmetrech kolem hory konečně viděli stezku na vrchol Teide.

Zbytky sněhu podél cesty působily velmi bizarně, obzvlášt když o pár kilometrů dál je i v noci dvacet stupňů.

Po pár hodinách se vyskrábali na to, co považovali za vrchol ... aby se ukázalo, že jsou sotva v půlce. To budou muset hodně přidat, aby stihli východ slunce ...

Padla ranní mlha. V té tmě na skále neviděli na krok. Ale cěkat nemohli. Najednou byl vidět vrchol a mlha nikde. Pohlédli za sebe dolů. "Aha, tak to nebyla mlha ..."