Zlatý dům

Stál pár verst od Kirovsku. Ví Bůh, kolik zlata zaplatil Jefim Afanasjevič, když jej nechal postavit u čarovné Něvy, útočiště na stáří. Domov pro vodku, koňak, papirosy, psy. Zlatý dům v kouzelných lesích.
V sedmdesáti mu hloupá služka povila syna. Choutky nepodědil, dům ano. Celý život diákonem v Kirovsku, ale stále se vracel. Jeho horoucí modlitby se vpletly do kouzla zlatého domu.
Diákonův syn miloval ženy, koňak, divoký život a Petěrburg, nenáviděl Kirovsk, nenáviděl zlatý dům.

Všechno zlato světa by dal za možnost ještě jednou vidět kouzelné lesy, otevřít zlaté dveře, teď, když – protisovětský živel – rube, rube zlato ve Vorkutě.