Fó-pa

Když vona na tom největší trága je, že na to, jak moc se to tváří, že to je o tom, tak to vlastně o tom vůbec není! Prostě je to paskvil.

Nevím, jestli si tu teď trochu nepokazím jméno, ale mě na tom principielně netrápí, že to je zrovna o takových věcech. Chápu, že ne každý chce číst o sexu (zvlášť má-li být hlavní zápletkou), ale ostatně, když jsem se rozhodla Odstíny přečíst, věděla jsem, že jejich děj není převážně o rozhovorech u čaje.
Mě na tom mnohem víc štvou dvě základní věci. Zaprvé, měla jsem z té knížky dojem, že se snaží naznačit, že, ehm, zvláštní záliby pana Greye jsou způsobem, jak se vyrovnat s traumaty z dětství a neschopností mít sám sebe rád. Zadruhé, alespoň v mých očích dávají Odstíny do přímé spojitosti BDSM a stalking. Sice nejsem člověk, co by měl o BDSM kázat, ale do háje, BDSM a psychopatie jsou trochu jiné věci.
Nejspíš to neumím dostatečně brát jako pohádku.