Prchavé setkání

Ten most znám dávno, ač jsem nečekala, že tu budu sama stát a hledat konec.
Tedy až na to, že tu nestojím sama. Ale konec hledáme oba.
Nejdřív vypadá, že uteče. Pak mám chuť utéct já.
Ještě později stojíme vedle sebe a mluvíme.
O neštěstích a nespravedlnosti světa. O uhašených plamíncích naděje, udupaných, pokořených.
O té zatracené, zpropadené naději. O úsměvech a snítkách víry.
Tady, na místě, kde má všechno skončit.
Mluvíme a cítím, že váháme.
Byl to jen záchvět slabosti?
Ten okamžik je ale prchavý, to setkání nedotknutelné.
Můžeme to oba dotáhnout do konce.
Nebo každý sám začít znovu.