Skřípot trámů

Kráká, strádá havran na stráži,
mrtvý morek zteřelých ran,
nevrátí se, nevrátí se k práci,
chrabrý, zbraň zrezavěla,
zahrabaná v prachu.
Ach, který zdrvil ten drahokam,
který zradil, který zranil,
ten mrtvého nespatří.
Strážný vrčí, krok sem, krok tam,
marně odvrací svůj zrak od hrozby
shůry roztahující spáry strašlivé.
Umrlec! Umrlec!
Praskot kostí vrací se k ránu.
Hrdina strázní ztýraný,
Zrůzněné vnitřnosti krev ruměnec
ztrápený zrak zakalený černé brvy krvavé
strašidelné páry tráví hrdlo, přízrak podvečera
skřehotá na prahu.
Vrahu! Vrahu!
Strážný vrčí: „Ten mrtvý musí z kola ven! K rybám!“
A pod mlynářským krovem
mře v hrobě trýzeň Jarmilina.