Jinak nastavené hranice

Záhy poté, co jsem se nastěhoval na Baker Street 221B, zjistil jsem, že můj spolubydlící vnímá nahotu jinak než většina lidí.
Nahý spával, nahý si ráno ohříval mléko, nahý otevíral pošťákovi.
Na to, že prost oblečení s gustem otevírá i mým dámským návštěvám, jsem si také poměrně snadno zvykl.
Ovšem to, co předvedl naposledy, jsem nebyl schopen pochopit, ať jsem se snažil sebevíc.
Stáli jsme s Lestradem na místě činu a ohledávali mrtvolu, když se asi dvacet metrů před námi, v mlžném oparu objevilo něco, co matně připomínalo...
„To je Sherlock?“
„Řekl bych, že zatím je to jen jeho zadek.“