Hostina ve tmě

To není jako dřív, když nebylo vždycky co jíst. Nebo když maso bylo vzácností. Nene, všechno na co si děda stěžoval je tatam a žiji si v době blahobytu. Neustálý přísun nové potravy, aniž bych musel jenom pohnout brvou. Hovím si tady v teple a přítmí a krmím se.
Není to přitom tak, že by se mě snažil vyhodit, nebo mi dávat méně jídla, spíše naopak, čím víc se krmím, tím více dodává. Jenom občas se trochu děsím, že na mě přijde a vypudí mne z tohoto pohodlí. Ale než se tak stane, bude pro mé článkované já dokonalým hostitelem.