Písně kosmické natisklé pekelnou metodou

Myslel jsem si že vypučím nad bahna, vylétnu nad mraky, dobudu vesmír a budu zpívat písně kosmické. Alespoň chvíli jsem si to myslel, pak jsem narazil na ty mříže a jak praštěný motýl se pomalu snesl zpátky na zem. Je tu teplo a smrádek, nikoliv nuda. Jsou to ty malé věci, co mě udržují pobaveného a zaujatého.
Každý má snad doby snivé, plné iluzí a předsevzetí. Doby, kdy je sám sobě ještě hrdinou nad kterým není potřeba zoufat nebo ohrnout nos. No, zkušenost, jak ukázal Blake, nakonec skolí mnohé, ba většinu... Ovšem ty které baví vědět, si to beztak užijí.