Zástěry

"Eh... Jak žes to říkala?" Roco si zaboha nemohl vzpomenout.
"Jsem Ming," vyhrkla Hope. "A tohle je Viktor."
"To vážně? Mohla jsi vymyslet něco lepšího..." zamumlal potichu.
"Drž tlamu!"
Iroh se usmíval, jako by věděl, že si to vycucali z prstu. Vrazil jim do rukou zástěry. "Můžete mi za záchranu poděkovat tím, že přiložíte ruku k dílu. Na děti dostaneme speciální příspěvek."
"Ale-"
"Prostě budete jen roznášet čaj těm, co si ho objednají. Nic těžkého. To se naučíte."
Roco byl tak rozložitý, že se do zástěry stěží vešel. Hope se musela smát.
Možná to vážně nakonec dopadlo líp, než mohlo.