Starosti hvězd

„Já už prostě nemůžu,“ povzdechla si.
„Co se děje?“
„Ta pozornost mě vyčerpává.“
„To je daň za slávu. Řešíme to všechny,“ řekla konejšivým hlasem.
„Ale já nemám chvilku soukromí. Došlo to tak daleko, že mě sledují tajně. Ve dne to ještě jakž takž jde, ale v noci… cítím na sobě ty jejich upřené pohledy,“ oklepala se. „A aby toho nebylo málo, tak mě fotí a ty fotky pak zveřejňují. Bez souhlasu! Chápeš to?“ povzdechla si nešťastně.
„Hele, jsme slavné a lidé k nám vzhlížejí. Musíme se podle toho zařídit.“
„Ale ty jejich lačné pohledy…“
„Polárko?“
„Hmm?“
„Zkus na to nemyslet.“