Cesta ze všech nejdelší

Široká jak dálnice pro rychlou jízdu,
vlní se krajinou, míjíš na ní stovky aut.
Spěcháš kupředu, nemůžeš být v klidu,
vyhlížíš na jejím konci poklad či raut?
Pak zužuje se, každý odbočuje směrem svým,
už potkáváš spíš jen známé tváře.
Ztrácíš pocit, že se všemi jsi jeden tým,
mizí jak kontakty z tvého adresáře.
Je plná výmolů a děr,
musíš dál sám a pěšky.
Netušíš už správný směr
a každý krok je těžký.
Vidíš konec, jak se blíží,
zamrzí tě, že nemohl jsi sem jít dýl.
Dojde ti, když oči se ti klíží,
že někdy je samotná cesta tvůj cíl.