Na stopě

Karl chce Česťu obejmout, ale nedostane šanci. Jako by sledoval neviditelnou cestičku, Česťa vyrazí do houstnoucí tmy. Karl je rozpolcený. Měl by někoho zavolat, příčí se mu nechat tělo samotné. Ale nemůže opustit Česťu. Dvě cesty, obě úctyhodné, obě trnité. Nakonec zvolí cestu přátelství před cestou odpovědnosti. Vyrazí za Česťou s přes rameno hozeným kouzlem ochranného kruhu, kterým taktak zaštítí místo činu. Sleduje Česťovy kroky, nechápe, ale jde kupředu. Protože mu věří. Ať už Česťa v zemi cítí cokoliv, věří, že dojdou k cíli. Jen se děsí toho, co tam najdou. Vraha? Nebo snad vůbec nic? Co by bylo horší?