Kdo měl možnost odmítnout?
Snad ona, když na ni promluvil princ.
Snad on, když za jeho srdce zatahal chtíč.
Snad její otec, když se mu otevřela možnost zachránit její čest.
Snad jeho otec, když si druhá strana začala klást podmínky - kruté a nevratné.
Její bratři mohli přijmout, na čem se staršinové mezi sebou dohodli.
Spojenectví se sousedním královstvím, stvrzené sňatkem, bylo výhodné pro všechny.
Proč ale přijímat nabídku, která začala ponížením?
Proč dát na to, co radí moudrost otce, který nemiloval jejich matku.
Proč se držet zpátky, když se nepřítel svíjí v bolestech?
Krutost maskující se hrdostí ruší svatou smlouvu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tipuju Dinu. Líbí se mi
Aplír
Tipuju Dinu. Líbí se mi vyjádření "krutost maskující se hrdostí". Zajímavé drabble tím, že každá věta nabízí možnost odmítnutí a zároveň je nápovědou.
Ano, je to Dina. Děkuju :)
Owlicious
Ano, je to Dina. Děkuju :)
Velmi působivé. Ale taky jsem
Esclarte
Velmi působivé. Ale taky jsem trochu tápala. Napadá mě Dina, mám dojem, že to tam bylo takhle nejednoznačné.
Děkuju!
Owlicious
Děkuju!
Je to opravdu Dina. Chtěla jsem na tohle téma něco, co by nebylo úplně prvoplánové.
Každopádně děkuji,
Faob
musel jsem si vyhledat a přečíst, velmi drsný příběh, který jsem pozapomněl... Drabble krásné a hlavně inspirující číst, ale ta poslední věta, ač je moc pěkná, se přeci jen přidává na jednu stranu: a nemají pravdu bratři, když řeknou: "Což směl s naší sestrou zacházet jako s děvkou?"? Není právě toto, přičemž samozřejmě sňatky a spojování s pronárody jsou zakazovány zejména z kultických důvodů, tím skutečným sdělením? Ještě jednou díky.
To je samozřejmě otázka,
Owlicious
To je samozřejmě otázka, kterou Písmo nechává otevřenou. Nicméně krutost a tvrdost Šimeona a Léviho jsou v Jákobovském cyklu zmiňovány opakovaně. Z Leiných synů je nakonec požehnaný až čtvrtorozený Juda - Rúben je připraven o prvenství tím, že se vyspí s milenkou svého otce, Šimeon a Lévi jsou "pominuti" právě kvůli své "nepřizpůsobivosti". Ačkoli Léviho kmen se později stává (poněkud paradoxně) strážci Hospodinova kultu. Takže bych řekla, že to je takové obojaké - měli pravdu v tom, že Šekemovo jednání bylo hanebné, ale sami to "napravili" jednáním ještě hanebnějším - myslím, že ta lekce toho příběhu je právě v tom. Protože jim v tu chvíli nešlo o nic jiného, než o uraženou hrdost. Paradoxně, čistota kultu se řeší v návaznosti na to hned v další kapitole.
Připadalo mi to jako taková
Esclarte
Připadalo mi to jako taková trochu moc opožděná pomsta bez odpouštění. Formálně sice mohli mít pravdu, ale přišli s tím právě, když mělo být to špatné jednání napraveno. To ničemu neprospělo.