Nedoceněný talent

Malá Anežka sbírala s tetou bylinky.
„Pojď, Anežko, zazpíváme si! Jako ptáčkové.“
Anežka se podívala nahoru. Na stromě seděly straky. Když jako ptáčkové...
Proč se teta dívá tak zvláštně? Aha! Ptáčkové sedí na stromě. Anežka zacílila a zvedla hlas o tři metry.
Mladá Anežka chodila hlídat Provazníkovům děti.
„Anežko, budeš zpívat? Prosííím! Ale ne obyčejně, zpívej jako... jako dědeček.“
Když je jednou přistihla paní Provazníková, Anežce přibyla volná odpoledne.
Anežka chodila sbírat dříví ráda. Když poprvé natrefila na vlka, klidně pronesla: „Jestli se o něco pokusíš, budu zpívat.“
Mezi místními se vžil vtip, že od té doby jsou vlci šediví.