Předehra

Seděla jako na trní a počítala každý dech. Na tohle byla už příliš stará. Příliš povzneseně odtažitá, příliš nepřístupná jistým možnostem. Tuhle tvář budovala tak dlouho!
Málem vyskočila z kůže, když přestala být v pokoji sama. Jako dobrá hostitelka by měla obejít bariéru nábytku a přivítat přicházející osobně.
„Nekoušu,“ řekne pokušitelka. Na jeden z mnoha stolků odloží rukavice, na druhý kytici karafiátů. Jsou si dvakrát blíže než před okamžikem.
„O tom pochybuji,“ odvětí Karoline a vydá se na korzo ve směru od Eleonory Wurmové, nezdárné dcery poslance, převzdělané guvernantky, lovkyně šlechtičen.
Má nádherné ruce. Kde všude by jen mohly být...