Zpátky do reality

Hawkeye ležel na plážovém lehátku, na očích sluneční brýle, v pravé ruce banánové daiquiri, v levé dobrou knihu. Jen na nohy mu byla trochu zima.
Probuď se!
Zlatavě se smála, smích se jí odrážel v očích, dnešní večer byl okouzlující, měl šarm a ona si jeho vtípky nebrala zle. Možná by to byla ta pravá. Viděl dům a v něm tři malé Pierce.
Probuď se!
Seděli s tátou na zápraží jejich domu a bylo jim dobře. Jen to narušoval ten otravný hluk...
„Co je?“ zabručel a okamžitě se probudil, když pět centimetrů před sebou uviděl Radarovu tvář.
„Vstávej, Hawkeye, vrtulníky!“